GALERIE VERNON / PERFORMANCE ART OF THE 80´s COMPARISON
PERFORMANCE ART OF THE 80´s COMPARISON
(festival TINA B.) kurátor: Paulina Kolczynská
HASSAN SHARIF (UAE)
ZBIGNIEW LIBERA (PL)
JIŘÍ KOVANDA (CZ)
8.10.-27.11.2009
________________
vernisáž 7. října v 18 hod
VERNON GALERIE
Janovského 23
170 00 Praha 7
ČESKÁ REPUBLIKA
TISKOVÁ ZPRÁVA
(vydáno 1.10.09,Praha)
Příběh ze světa Paralelního myšlení!
Úvod do srovnávací studie postupů v dílech Jiřího Kovandy (Česká republika), Hassan Sharifa (Spojené arabské emiráty) a Zbigniewa Libery (Polsko) ze sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století.
Výstava skládá dohromady velmi specifickou skupinu děl tří autorů, kteří ve svých rodných zemích vytvářeli série umělecké tvorby v období mezi lety 1976 a 1983.
Jiří Kovanda (v Praze v letech 1976 – 1978), Hassan Sharif (v Dubaji mezi 1982 – 1983) a Zbigniew Libera (ve Varšavě mezi 1981 – 1982) nezávisle na sobě experimentovali, prozkoumávali a hlavně rozšířili sféru performačního umění skrze jejich neo-avantgardní strategie. Toto období přineslo řadu významných inovací v praktikách performance, jež se výstava snaží odhalit a popsat.
Hlavním rámcem a cílem této prezentace je uznání přínosu těchto umělců v pokroku uměleckého vývoje současné myšlenky.
Projekt PERFORMANCE ART OF THE 80´s COMPARISON představuje sérii performancí vytvořených Hassanem Sharifem v Dubaji v roce 1983 a je první soubornou přehlídkou uspořádanou mimo Spojené arabské emiráty.
Tvoří ji dokumentace fotografií a kreseb z více než dvanácti performancí, jež jsou ojedinělými příklady performance art v tomto regionu v 80. letech. Přehlídka si klade za cíl předložit tento materiál, roztřídit jej a nastínit teoretické základy Sharifova performačního umění.
Výstava si všímá pozoruhodné souvislosti mezi jeho performance artem a matematickými kresbami vytvořenými umělci pomocí „Semi-systému“ podle britské konstruktivistické teorie „náhody a řádu“. Sleduje tedy konstruktivistický rámec mimo techniku malby a sochařství a poukazuje na vzácnou shodu konstruktivistické a experimentální teorie se spiritualitou a sensibilitou Blízkého východu.
Detailní dokumentace také zachycuje důležitý historický moment, kdy se poušť u Hatty stala dějištěm jeho performačního umění. Zachycuje moment performance jakožto média, které si přisvojuje pouštní krajinu jako součást svého jevištního pozadí. V mnoha svých performancích si Hassan Sharif nejen přisvojuje všední prvky každodenního života pro účely daných performancí, ale zároveň je přetváří tím, že je obdařuje novými atributy. Performance představené na výstavě lze označit jako minimalistické a do jisté míry i jako performance založené na akci.
Dalším záměrem výstavy je porovnání výjimečné povahy postupů a okolností Sharifových performancí s českým a polským performance art tohoto období. Širokou platformou pro komparativní diskuse o produkci a dokumentaci performancí a o dynamické roli diváka jsou postupy performance art renomovaného polského konceptualisty Zbiegnewa Libery, představené v „Domácích performancích“, díle, jež vytvořil v letech 1981– 82. V rámci srovnání postupů a strategií performancí je věnována detailní pozornost subtilnímu stylu minimalistického performance art Jiřího Kovandy, významného představitele českého „akcionismu“ konce 70. let.
Výstava podněcuje k jedinečnému dialogu mezi zmiňovanými umělci, odkrývá jemné rozdíly v jejich přístupech k performance art, ohniska jejich osobních zájmů i vliv geopolitických kontextů. A v neposlední řadě nám tato výstava umožňuje nahlédnout pozoruhodné paralely jejich uměleckých postupů, které v některých svých aspektech otevírají nový pohled na historický vývoj performance art. Navozením těchto souvislostí vzdává výstava hold jejich uměleckému zápalu i současnému myšlení.
JIŘÍ KOVANDA (*1953)
Jiří Kovanda začal inscenovat svoje performance v sedmdesátých letech 20. století v době, kdy Československem zmítaly politické sváry. Kovanda se potýkal s dvojí výzvou. Byl nucen čelit širšímu publiku zcela nepřipravenému pro avantgardní dílo takového rozměru a zároveň se snažil najít způsob, kterým by dokázal „fungovat v rámci existujících parametrů“ dané doby.
Ačkoli sedmdesátá léta zaznamenala nárůst disidentského hnutí, země stále trpěla absencí liberální demokracie. V této složité době Kovanda načrtl plán minimalistických akčních intervencí, které se řídily prostou a humanistickou touhou „vyhledat normální mezilidské vztahy a normální způsoby jednání s lidmi“ (...) a „měnit (sebe sama).“ Výsledky této práce by se daly popsat jako série důmyslných „akcí“ odehrávajících se často na rušných místech
bez vědomé účasti publika. Diváci obvykle netušili, že se před nimi něco odehrává. Příkladem tohoto přístupu je performance „Výtah“ z roku 1977. Během ní se umělec během jízdy výtahem otočil a snažil se upřeně dívat do očí člověku, který předtím stál za ním.
Jeho nejznámější performance se odehrála na Václavském náměstí v Praze v roce 1976. Zde Kovanda předvedl sérii gest postrádajících jakýkoli smysl.
Tyto činy měly zásadní význam. Ačkoli obklopen davem, umělec paradoxně shledal, že mu chybí publikum. Jeho performance připomínaly tendence hnutí Fluxus. Během několika okamžiků bylo po všem, aniž by svědci „prokoukli“, o co šlo. Kovanda obvykle pro své performance volil čistě veřejná prostranství, i přesto, že nezávislé inscenované produkce jakéhokoli rozměru byly v té době nelegální. Je obdivuhodné, že Kovanda přes tato politická omezení dokázal své čistě umělecké a humanistické počiny předvést.
HASSAN SHARIF (1951)
Strategie inscenovaných performancí bez publika dosáhla nových rozměrů v sériích provedených v letech 1982 – 1983 Hassanem Sharifem v Hattě, pouštní oblasti blízko Dubaje. Je třeba říct, že tato díla byla prvním příkladem umění performance v oblasti Zálivu. V době ukončování studií na Byam Shaw School of Art v Londýně v letech 1983 – 1984 Sharif neúprosně experimentoval a s obrovským nadšenímsoudobého myslitele a vzdělavatele usiloval o zavedení tohoto vzrušujícího prostředku do širší společnosti své rodné země. Jeho snahy ale nebyly podpořeny a setkaly se v té době s nepochopením. Přesto zůstal nejaktivnějším představitelem současného umění ve své oblasti. Věrný sám sobě a svým uměleckým zájmům pokračoval v experimentování se svým uměním.
V roce 1983 inscenoval řadu důležitých performancí, které odhalily dva různé umělecko-filozofické vlivy. Jeho dílo, zdokumentované asistenty a blízkými přáteli, je možné rozdělit do dvou ucelených skupin.
První skupina, ve které jsou zahrnuty performance „Body and Squares“ (1983), „Body in the Shop“ (1983) a „Store No. III“ (1983), jedinečně spojuje do Sharifova vlastního „Polosystému“ matematické kresby vytvořené podle britské konstruktivistické teorie „náhody a řádu“. Toto dílo odhaluje konstruktivistický systém zpracovaný v umění performance.
Každá inscenace se zde stává výsledkem matematických výpočtů. Je sice možné říci, že právě toto je „v souladu“ se skupinou Fluxus slučující avantgardní hnutí, nicméně konstruktivistický vliv zde převažuje.
Druhá skupina performancí jasně nese podobnosti s Fluxem, kdy středem kreativních postupů je umělec. Jejich estetiku lze popsat jako „udělej si sám“ a navíc se upřednostňuje jednoduchost před složitostí.
Nakonec Sharif, stejně jako Kovanda, vybírá každodenní bezvýznamné činnosti jako hybný motor svého umění.
„Když nemám co dělat, procházím se.“ To je Sharifův komentář k performanci „Walking“ (1983), ve které je v sérii fotografií zachycen, jak rovně kráčí pouští. Toto je historický moment, kdy se poušť stala jevištěm pro jeho umění performance.
V řadě dalších performancí jako „Swing“ (1983) a „Throwing stones“ (1983) použil Sharif nejen známé prvky každodenního života, ale především je dokázal přehodnotit tím, že jim dal nové významy. Konečně středem akce zbavené publika se stal sám umělec s pouští jako kulisou. Jak Sharif řekl, poušť je jeho domovem a tudíž není divu, že se stala přirozeným prostředím pro předvedení jeho sérií performancí.
ZBIGNIEW LIBERA (*1959)
Pro Zbigniewa Liberu bylo v době stanného práva v Polsku (1981–1982) jediné možné prostředí k předvádění jakéhokoli druhu akce nebo performance jeho domov. V případě Libery to byl byt v obytném bloku, kde bydlel se svojí matkou. Je třeba uvést, že veřejná místa tak, jak je chápeme, v té době v Polsku neexistovaly a veškeré kulturní instituce, včetně divadel a kin, byly oficiálně státem zavřeny.
To, co se během těchto let odehrávalo, lze popsat jako vznik takzvaného „Soukromého umění“ („Private-art“) soustředěného v domácím prostředí. „Private-art“ fungovalo bok po boku s takzvaným „Chip-in Culture“, kdy se kruh publika zúžil na nezávislou uměleckou komunitu. Tyto neo-avantgardní postupy měly za cíl ochránit práva umělců na experiment a realizaci svých počinů nutných ke zkoumání tvořivého „neznáma“.
Právě tento Private-art inspiroval Liberovy série fotografií z tohoto období. Umělec velice překvapivým způsobem použil tyto performance ke zkoumání vztahu se svojí matkou a babičkou.
Role domácího prostředí měla ještě dalekosáhlejší vliv. Právě intimita domácího prostředí podnítila dynamiku mezi umělcem a publikem, která vedla k naprosté změně v umění performance. Tento proces je viditelný především v „Domácí performanci“ (1981 – 1981) provedené Liberou za asistence jeho matky, kterou můžeme na jedné fotografii vidět, k drží fotoaparát. Jako jeho asistentka v průběhu performance byla tou, kdo dokumentoval proces příprav a plánování zároveň s konečným výsledkem.
Libera od začátku věděl, že pouze on a jeho asistentka budou svědky performance. Je zajímavé, že později zaznamenal emoční zaujetí své asistentky k tomu, co se dělo, což ovlivnilo dokumentační proces. Dokumentace odhaluje rovnocennou pozornost k umělci (a jeho dílu) a zároveň k detailním prvkům scény, jako kdyby mělo jít o přípravu diváků na překvapující vystoupení „doprovodné herečky“ – asistentky, která hrála roli chybějícího publika…
Nebo je to naopak?
Síla tvořivosti umožnila umělcům překonat vnější sociální a politická omezení. Stejně jako Kovanda a Sharif, Libera se také chytře přizpůsobil politické a sociální realitě, které neměl šanci změnit. Přizpůsobení ale neznamenalo omezení se, všichni umělci zůstali věrni své práci a přes všechny nepřízně osudu dokázali otevřít Paulina Kolczynska.
PERFORMANCE ART OF THE 80´s COMPARISON
8.10.-27.11. (vernisáž 7.10., 18.00), Galerie Vernon, Janovského 23, Praha 7, www.galerievernon.com
KONTAKT
Další informace, fotografie a jiné materiály Vám poskytne:
Markéta Faustová/PR
+420 773 915 501, marketa.faustova@tina-b.com
Více info také: www.tina-b.eu
