GALERIE VERNON / RITVA-LIISA VIRTANEN
RITVA-LIISA VIRTANEN
HULPIO / SELVAGE / LEM
19.01. - 15.03.2008
___________________
vernisáž 18. ledna v 18 hod
VERNON GALLERY
Janovského 23
170 00 Praha 7
ČESKÁ REPUBLIKA
HULPIO / SELVAGE / LEM
Dílo finské umělkyně Ritvy-Liisy Virtanen vychází z finské krajiny, přírody a kultury. Výstava v Galerii Vernon předkládá díla vytvořená v období 2005 až 2008. Zahrnují základní prvky, motivy a témata její tvorby – včelí vosk, automobily, ryby a látky.
Virtanen se narodila ve finském Kajmani. V letech 1974 až 1976 studovala na umělecké škole v Liminka Art School a poté strávila několik hektických měsíců v Paříži. Zkušenost velkoměsta v ní ovšem vyvolala spíše averzi vůči hustě obydleným oblastem a jako 21letá se odstěhovala do malého okresu Savoranta na finském venkově. O tři roky později začala chovat včely a tato skutečnost ovlivnila celý její budoucí umělecký vývoj – jedním z klíčových uměleckých prostředků se pro ni stal včelí vosk. Nejprve ho používala jako technický prvek při tisku z dřevorytů, později s ním ovšem začala pracovat abstraktně a konceptuálně - mezi její nejznámější díla ze včelího vosku patří takzvané „voskové bábovky“. V poslední době vytváří ve spolupráci s Jaakko Kilpiäinenem takzvaná „bee movies“, umělecká videa, ve kterých hlavní roli hrají včely.
Dalším významným prvkem její tvorby, od kterého je také odvozen název její výstavy v Galerii Vernon, jsou tkané látky. Již několik let různými způsoby pracuje se střihovými šablonami, které lepí na transparentní papír pomocí včelího vosku. Vznikají tak intimní zavěšené obrazy, které navozují křehký dojem čehosi, co teprve vzniká. Kontrapunkt k její tvorbě s těmito „ženskými“ prvky vytváří její práce tematizující automobily a různé stroje, přičemž jejich nákresy a průřezy používá obdobným způsobem jako střihové šablony. „Propojením obou těchto prvků kombinuji tvrdé mužské vzory – auta a stroje, a typicky ženské, měkké vzory – látky a pletení,“ říká Virtanen.
Hlavní cyklus, který na výstavě v Galerii Vernon zastupuje „tvrdé prvky“, nese název „Škoda – Dada“. Autorka pomocí sítotisku na skle prezentuje popartové průřezy nejslavnějším českým automobilem. „Škoda – Dada“ tvoří prostřední část triptychu, který započala cyklem „Lada – Dada“ a bude pokračovat cyklem „Honda – Dada“. Ruská Lada byla dlouhá léta jejím hlavním dopravním prostředkem, krátkou dobu jezdila Škodovkou a nyní přesedlala na Hondu. Nesnaží se přitom automobily zachytit v jejich technické (ne)dokonalosti, ale spíše jako jednoduchou entitu každodenního života. „Fascinuje mě kombinovat měkké a tvrdé prvky. Například ačkoli je sníh měkký a led tvrdý, v obou případech se jedná o vodu, která neustále koluje v Zemi,“ říká autorka.
Přestože práce Ritvy-Liisy Virtanen vycházejí z finského prostředí a jsou úzce vázané na kulturu, přírodu a krajinu této severské země, zároveň je z nich cítit přesah napříč zeměpisnými šířkami a délkami. „Malé přírodní prvky a objekty v pracích Virtanen vytvářejí síť symbolů a obrazů, prostřednictvím kterých usiluje o předání poselství jednoty stvoření a skutečnosti divákovi. Sděluje, že lidé jsou si vlastně velice podobní a chovají se stejným způsobem na celém světě,“ říká kritik Pirjo Julkunen, bývalý ředitel muzea Mikkeli Art Museum.
Marek Tomin
HULPIO / SELVAGE / LEM
19.01. - 15.03.2008
___________________
vernisáž 18. ledna v 18 hod
VERNON GALLERY
Janovského 23
170 00 Praha 7
ČESKÁ REPUBLIKA
HULPIO / SELVAGE / LEM
Dílo finské umělkyně Ritvy-Liisy Virtanen vychází z finské krajiny, přírody a kultury. Výstava v Galerii Vernon předkládá díla vytvořená v období 2005 až 2008. Zahrnují základní prvky, motivy a témata její tvorby – včelí vosk, automobily, ryby a látky.
Virtanen se narodila ve finském Kajmani. V letech 1974 až 1976 studovala na umělecké škole v Liminka Art School a poté strávila několik hektických měsíců v Paříži. Zkušenost velkoměsta v ní ovšem vyvolala spíše averzi vůči hustě obydleným oblastem a jako 21letá se odstěhovala do malého okresu Savoranta na finském venkově. O tři roky později začala chovat včely a tato skutečnost ovlivnila celý její budoucí umělecký vývoj – jedním z klíčových uměleckých prostředků se pro ni stal včelí vosk. Nejprve ho používala jako technický prvek při tisku z dřevorytů, později s ním ovšem začala pracovat abstraktně a konceptuálně - mezi její nejznámější díla ze včelího vosku patří takzvané „voskové bábovky“. V poslední době vytváří ve spolupráci s Jaakko Kilpiäinenem takzvaná „bee movies“, umělecká videa, ve kterých hlavní roli hrají včely.
Dalším významným prvkem její tvorby, od kterého je také odvozen název její výstavy v Galerii Vernon, jsou tkané látky. Již několik let různými způsoby pracuje se střihovými šablonami, které lepí na transparentní papír pomocí včelího vosku. Vznikají tak intimní zavěšené obrazy, které navozují křehký dojem čehosi, co teprve vzniká. Kontrapunkt k její tvorbě s těmito „ženskými“ prvky vytváří její práce tematizující automobily a různé stroje, přičemž jejich nákresy a průřezy používá obdobným způsobem jako střihové šablony. „Propojením obou těchto prvků kombinuji tvrdé mužské vzory – auta a stroje, a typicky ženské, měkké vzory – látky a pletení,“ říká Virtanen.
Hlavní cyklus, který na výstavě v Galerii Vernon zastupuje „tvrdé prvky“, nese název „Škoda – Dada“. Autorka pomocí sítotisku na skle prezentuje popartové průřezy nejslavnějším českým automobilem. „Škoda – Dada“ tvoří prostřední část triptychu, který započala cyklem „Lada – Dada“ a bude pokračovat cyklem „Honda – Dada“. Ruská Lada byla dlouhá léta jejím hlavním dopravním prostředkem, krátkou dobu jezdila Škodovkou a nyní přesedlala na Hondu. Nesnaží se přitom automobily zachytit v jejich technické (ne)dokonalosti, ale spíše jako jednoduchou entitu každodenního života. „Fascinuje mě kombinovat měkké a tvrdé prvky. Například ačkoli je sníh měkký a led tvrdý, v obou případech se jedná o vodu, která neustále koluje v Zemi,“ říká autorka.
Přestože práce Ritvy-Liisy Virtanen vycházejí z finského prostředí a jsou úzce vázané na kulturu, přírodu a krajinu této severské země, zároveň je z nich cítit přesah napříč zeměpisnými šířkami a délkami. „Malé přírodní prvky a objekty v pracích Virtanen vytvářejí síť symbolů a obrazů, prostřednictvím kterých usiluje o předání poselství jednoty stvoření a skutečnosti divákovi. Sděluje, že lidé jsou si vlastně velice podobní a chovají se stejným způsobem na celém světě,“ říká kritik Pirjo Julkunen, bývalý ředitel muzea Mikkeli Art Museum.
Marek Tomin
