AKTUÁLNÍ VÝSTAVY
Jana Farmanová
Váha beztíže
18. 4. - 26. 5. 2012
Galerie Vernon
O srdci jako o kameni, o místě pulzování a chvění
Jana Farmanová se ve své autorské výtvarné tvorbě věnuje výlučně malbě, díky čemuž si postupně získala osobité publikum. Malbě zůstala věrná i v období, kdy tato technika nestála právě v centru dění pozornosti odborné veřejnosti, a věnuje se jí až dodnes.
Autorka se inspiruje tradiční světovou malbou, tematiku zpracovává v myšlenkových a vizuálních cyklech. Jana Farmanová staví na malířské tradici, skrze kterou si rychle našla osobitý způsob vlastního vyprávění. Do svých obrazů je schopna zanést barevnost, pracuje se světlem i s hutností barvy. S tématy pracuje stejně, jako spisovatel, který píše řádek po řádku. Témata přelévá z obrazu na obraz, z přípravného akvarelu na plátno. Narace je pak pro diváka často dominantnějším prvkem, než samotný výtvarný styl. Možná je to i proto, že autorka zpracovává každodenní témata (rodinu, soukromí, budování mezilidských vztahů, teplo domova, rodinný krb) jazykem, který dává vážnosti magickou poetiku, důstojnost a sdílnost zároveň.
Jsou témata, ke kterým se autorka vrací opakovaně. Netají se tím, že tyto obrazy vycházejí z jejího vlastního intimního prostoru: adolescence, změna životní dekády, proměna z dítěte na ženu, či muže. To, co ji stále láká, je ambivalence, která jednotlivá témata propojuje: nevinnost - odpovědnost, nerušená hra - povinnost. Zaujetí partnerskými vztahy, a s tím spojené ambivalence rozpadu vztahu, odloučení, spojení a znovunalezení, jsou pro Janu Farmanovou nevyčerpatelným zdrojem metaforických obrazů, které jsou součástí série akvarelů O srdci (2011), které se staly jedním z výchozích témat aktuální výstavy.
Srdce je v tomto cyklu metaforou životní křižovatky, či reálně pulzujícího fyzického orgánu, do kterého se boří ženská ruka stejně jako do malé divadelní kabelky. Na malých akvarelových obrázcích autorka analyzuje různé podoby vztahů a třídí je do vizuálních metafor. Vyjádření akvarelem ji nutí pracovat rychle a soustředěně, s nakumulovanou tvůrčí energií.
Dalším tematickým okruhem je série akvarelů a olejomaleb, ve kterých autorka portrétuje spící lidi. Fyzicky jsou sice osoby přítomny tělem i duší, jedná se však o stav vědomí, ve kterém reakce mozku na okolí nefungují přirozeně. Autorka se tímto vizuálním výzkumem opět snaží zachytit ambivalenci, tentokrát ambivalenci přítomnosti a nepřítomnosti fyzického bytí. Zároveň zobrazuje hranice portrétu a jejich změny při stavu vědomí a spánku.
Metafora srdce jako tématu pro velký cyklus, studie spících, ani dospívající děti nejsou v dějinách umění novým tématem; častokrát jsou naopak předlohou filmů, či literárních textů. U Jany Farmanové je nejdůležitějším prvkem neustálá analýza, opakované podrobení tématu vlastnímu životnímu a výtvarnému názoru, neuspokojení se jen s tím, co už je vypovězeno. Výtvarný výzkum se zde rovná chvění, malému posunu do stran, jako když chceme spojit dva magnety kladným pólem polarity a nedá se to. Vždy vznikne nový obraz, malé vychýlení, a další tvořivá vrstva.
Text byl připraven ve spolupráci s Mgr. Ivanou Moncoľovou
(Teoretická umění a doktorandka VŠVU v Bratislavě)
