Lubomír Typlt: Kam zmizela mrtvá kočka?
Literarky.cz, 22.9. 2009
Autor: Anděla Horová
Autor: Anděla Horová
Letos v květnu se otevřela v samém centru Prahy na Ovocném trhu nová galerie Vernon City. Ve svých prostorách prezentuje představitele mladší generace soudobé malby, která se začala utvářet v 90. letech minulého století. Tehdy se významně podílela na programu regenerace malířského umění jako určité protiváhy konceptuálních tendencí, u nichž jejím protagonistům patrně chyběla zejména smyslová naléhavost.
Galerie se nachází na pozoruhodném místě, téměř naproti kubistickému Domu U Černé Matky Boží, v budově, kde bývala královská kolej, založená v roce 1381 Václavem IV. pro mistry svobodných umění. Po svém zrušení (1522) měl dům řadu majitelů, přízemní místnosti, kde galerie sídlí, byly vybaveny krásnými dřevěnými malovanými stropy a přispívají k atmosféře místa. Budova patří Metrostavu, který také galerii sponzoruje. Vernisáže tu budou zvenku na osvětleném náměstí rámovány neuvěřitelně kumulovanou sestavou historicky významných budov, včetně Tylova divadla a Karlovy univerzity.
Rozeklaný talent
Jméno Lubomíra Typlta (1975, Jilemnice), jehož obrazy galerie vybrala jako svou druhou prezentaci (název výstavy Turbína v noci), není veřejnosti neznámé. V roce 2001 na sebe upozornil zejména výstavou ve Špálově galerii v Praze sérií syrových expresivních obrazů mrtvých koček, rezavých barelů a metafyzických až patafyzických aparatur. Tehdy měl za sebou studium na škole Václava Hollara, čtyři roky u Jiřího Šalamouna na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a pět let u Jiřího Načeradského na FAVU v Brně. Oba pedagogové, jedineční umělci zřetelně posvětili jeho tvorbu, první trochu krutou groteskností, druhý nespoutaným dynamismem, černým humorem a smyslem pro chvatnou, ba násilnickou expresivní práci se štětcem a barvou.
V letech 2000-2005 pobýval Typlt v Düsseldorfu na Kunstakademii v samém centru neoexpresionistických tendencí v Německu (prof. Markus Lüpertz, Gerhard Merz a mistrovská škola - A. R. Penck) a doma se na pár let samostatnými výstavami odmlčel. Zúčastnil se ale v této době významných kolektivních projektů, například v letech 2003-2004 FAVU, soudobé umění ve Špálově galerii v Praze nebo Perfect Tense v Jízdárně Pražského hradu. Současná výstava, byť v komorním měřítku, poskytuje tedy zejména možnost srovnat Typltovy začátky z konce 90. let se stavem téměř soudobým, neboť vystavené práce až na výjimky nesou data z rozmezí let 2007-2009.
Už zpočátku bylo jasné, že v umělcově tvorbě se bude potýkat expresivní spontánní, v podstatě figurativní malba pastózních nánosů a surové barevnosti, a občas ještě surovějšího výrazu, s konstruktivním viděním lidského (mužského!) zaujetí pro stroj, mechanismy, metafyziku a patafyziku. Obdobně rozeklaný talent byl dán, ovšem v jiném kontextu, například Kamilu Lhotákovi, i když v jeho obrazech je metafyzika věcí, lidí a přírody vždy poetizována, což v Typltově díle pochopitelně zcela chybí. Právě u Lhotáka se však například v grafickém listu Krajina s barelem (1975) nachází významný civilizační odkaz, který připomínám proto, že „barel" je tak podstatnou součástí Typltovy ikonografie, že je třeba se u něj bezpodmínečně pozastavit.
Barely a konve
Barel není jen tak jakákoliv nádoba, je součástí angloamerické měrné soustavy (asi 160 l, ropa se například měří výhradně na barely) a jako ikonografický motiv je nabit socio-civilizačními významy, zejména zlověstnými. Kromě ropy, což je z kulturněhistorického hlediska tekutina neskonale tragická, může obsahovat nebezpečné odpady, v krajním případě mrtvoly házené do přehrad, bývá typickou součástí neutěšených scenérií takových civilizačních sestav, jako jsou garáže, depa, doky a jiné rekvizity „toho nádherného mužského světa".
Typlt se velmi otevřeně hlásí k ikonografii civilizační zlověstnosti, ale jaksi dokumentaristicky, byť expresivně, přitom prost jakéhokoliv sociálněkritického podtextu. Prostě zaznamenává fakta, asi jako kdysi Otto Dix maloval válečné mrzáky. Obrazy rozšklebených chlapečků (2004-2005) koupajících se v barelu (Koupel, 2005), s oběšenou kočkou za zády, ostatně i dřívější obrazy mrtvých koček na rezavějících barelech (Kočka zabalená v igelitu, 1997), nás jistě moc nepotěší, ale nelze jim nepřiznat přinejmenším výrazovou sílu takového žánru jako je americký thriller. Jde o velmi zajímavou kulturně-historickou synkrezi, protože další obsedantní motiv Typltovy tvorby - zahradní konve, které maluje i montuje do svérázných celků - odkazuje ve své podstatě až k manýristickým mašinistickým experimentům 16. století. Dalo by se říci, že umělec našel úzkou neoranou brázdu někde mezi Leonardem da Vinci (viz zde také explicitní odkaz k tomuto umělci - Leonardo, 2000) a Giorgiem de Chiricem a obdělal ji americkým ruchadlem. A někde nad tím se vznáší pochopitelně i blahoslavený zlověstný český robot Karla Čapka!
Drahý med
V posledních letech Typlt svou ikonografii zlověstnosti přesunul výrazněji k druhému pólu své predestinace: metafyzicko a patafyzicko-konstruktivnímu. Zmizely mrtvé kočky v igelitu, zklidnila se technika malby. Ale zlověstnost v každém případě zůstává: Turbína v noci (připomeňme motiv turbíny v díle Karla Matěje Čapka-Choda, který předznamenává zkázu svého tvůrce!) umístěná někam do kosmického nekonečna (tam je přece noc pořád!) je zlověstná svým neutuchajícím provozem. Neboť kdyby se zastavila, zhroutila by se lidská civilizace. Barely bez ropy či ztichlé elektrárny jsou zlověstným znamením - aniž by bylo omluvitelné, co jsme udělali kočkám!
Jen stále nevím, co znamená Med v medu (2009) nebo Mobilizace v medu (2009) s použitím skutečného medu jako výtvarného média. Umělec by měl nepochybně tuto etapu své tvorby přehodnotit, neboť včely hynou a med bude stále dražší!
Lubomír Typlt, Turbína v noci. Kurátor: Petr Vaňous. Galerie Vernon City, Ovocný trh 573, Praha 1. Otevřeno od středy do soboty od 14 do 19 hodin. Výstava trvá od 28. července do 27. září 2009
