Galerie Vernon uvádí výstavu PŘITAŽLIVOST / ODPUDIVOST
20.06.2008 Praha
Výstavní program pražské Galerie Vernon a k ní přidružené galerie Vernon Projekt pokračuje 23. května zahájením společné výstavy Američana Jonathana Feldschuha a Britky Tamsin van Essen s názvem Přitažlivost/Odpudivost. Dříve než se obrátili k umělecké činnosti, vystudovali oba umělci fyziku, a těží proto ze stejného zdroje inspirace - vědy. Jejich práce zobrazují dopady přitažlivosti a odpudivosti, ať už fyzické či citové. Jonathan Feldschuh svými malbami zkoumá prostředí výzkumu částicové fyziky spolu s procesy vysokorychlostních srážek nepatrných částic hmoty i potenciální následky těchto srážek. Tamsin van Essen se pomocí keramiky na jedné straně snaží zachytit „nehmatatelné“ světy černých děr a subatomárních částic, na straně druhé zkoumá stigmata spojená s chorobami a infekčními onemocněními.
Jonathan Feldschuh (1964) v 80. letech minulého století vystudoval fyziku na Harvardské univerzitě. Na počátku 90. let se jeho zájem obrátil k umění. V letech 1993 až 1996 studoval na pražské Akademii výtvarného umění, později se vrátil do New Yorku, kde se naplno věnuje malbě. Jeho trvalým zájmem jsou vazby mezi vědou a uměním. Feldschuh vystavoval v řadě prestižních galeriích v USA i v Evropě. V Galerii Vernon vystavuje podruhé, jeho předchozí výstava v roce 2003 zahrnovala ukázky ze sérií Trajektorie (Trajectories) a Makrokosmos (Macrocosm).
Americký umělec svůj nový cyklus obrazů, který vystavuje v obou galerijních prostorech, nazval Velký srážkovač hadronů (Large Hadron Collider - LHC) podle dosud největšího a nejvýkonnějšího urychlovače částic na světě, který právě dokončuje Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN) v podzemí mezi pohořím Jura ve Francii a Ženevským jezerem ve Švýcarsku. Urychlovač by měl zahájit provoz na konci letošního léta. Výsledky měření srážek paprsků částic v tomto urychlovači budou nesmírně důležité pro jadernou fyziku a slibují odhalit dosud neznámé stránky vesmíru i fundamentální přírodní zákony.
Feldschuh na svých závěsných obrazech tužkou a pestrou škálou akrylových barev pokrývá obě strany fólie Mylar, přičemž zachycuje struktury urychlovače a malířskými zásahy zároveň naznačuje procesy, které by zde mohly probíhat. V improvizacích nad strukturami urychlovače a jeho detektory se místy objevují náhodné cákance barev, které naznačují nečekané a nepředvídatelné chování částic při srážkách v urychlovači. Feldschuh zde záměrně naráží na obavy, že by při pokusech mohlo dojít k nečekaným událostem a jevům, které by mohly způsobit nezvratné změny v chování hmoty, času a prostoru.
„V příslibu nového vědění je ukryto nepatrné semínko obav z toho, že bychom mohli vypustit něco, co by nás mohlo ohrozit či dokonce pohltit. Vědci uvažují nad možností, že by mohlo dojít ke vzniku jakési mikroskopické černé díry či dokonce hypotetickému zárodku podivné hmoty, tzv. ‚strangelet‘,“ říká Feldschuh. Podobné obavy byly vysloveny již dříve při cestě k vývoji výkonnějších urychlovačů dosahujících stále vyšších energetických hodnot. Zodpovědné orgány zvážily pravděpodobnost takovýchto událostí a prohlásily, že jsou mizivé. „Jistota je ovšem prchavá a snad by to ani nemohlo být jinak – vždyť naše znalosti fyzikálních zákonů jsou nedokonalé. Právě toto vědění se snažíme rozšířit a krása a otevřenost této cesty za poznáním je zřejmě neodolatelná,“ dodává Feldschuh.
Tamsin van Essen (1975) vystudovala fyziku a filozofii na Oxfordské univerzitě a posléze absolvovala anglickou uměleckoprůmyslovou školu Central Saint Martin’s College of Art and Design v Londýně. Její práce se pohybují na rozhraní mezi designem a současném uměním. V cyklu Sbírka podivných objektů (A Collection of Curious Objects) v prostorách Vernon Projektu usiluje o umělecké ztvárnění „nehmatatelných“ světů mimo viditelná pásma, ať už se jedná o černé a červí díry či struktury superstrun. „V této sérii jsem se zaměřila na oblast nehmatatelných jevů ve snaze zkoumat, jakým způsobem mohou být abstraktní teoretické představy vizuálně ztvárněny. Také jsem si chtěla pohrát s představou, že dnešní nejmodernější teorie budou někdy v budoucnu působit stejně starobyle a kuriózně jako předměty, které dnes najdeme v muzeích: jako starožitné pozůstatky teorií či abstraktní harampádí,“ říká umělkyně.
Keramické objekty vystavené v bytové Galerii Vernon se zaměřují na poněkud odlišnou stránku vztahu mezi vědou a uměním. Práce z cyklu Zdravotní dědictví vycházejí z forem lékárenských nádob ze 17. a 18. století. Mají silné historické a medicínské vazby a jsou metaforou pro tělo. „Při práci s keramickým materiálem napodobuji fyziologické procesy a záměrně upřednostňuji ‚chyby‘, ‚defekty‘ a ‚vady‘. Tyto rysy činí nádoby zajímavějšími z vizuálního i taktilního hlediska obdobně jako jizvy, kazy či deformace vzniklé následkem špatných zdravotních stavů (stopy chorob) dodávají jedincům na individuálnosti a zajímavosti,“ uvádí van Essen. Umělkyně obratně manipuluje s povrchy nádob, přičemž napodobuje průvodní jevy a následky nemocí a infekčních chorob. Křehce vyhlížející nádoby tak například projevují známky příjice, akné či lupénky. „Nemoci a infekční onemocnění jsou součástí naší historie, ale kvůli stigmatům, která se k nim pojí, máme tendenci skrývat jejich projevy a ne je přijmout jako součást každodenní zkušenosti,“ dodává van Essen.
Vernisáž: 23. června 2008 v 18 hodin
Výstava se koná od 24. června do 14. září 2008.
